publikováno: 25.08.2025
Češi mají dvě adresy - jednu trvalou a druhou víkendovou. V pátek odpoledne usedají do aut, aby vyrazili na své chaty a chalupy, kde na ně čeká posekaná tráva, hrníčky po babičce i večerní oheň s kytarou. Chataření je pro nás víc než jen způsob trávení volného času - je to kus národní identity, který spojuje generace a vrací nás zpátky k přírodě i k sobě navzájem.

Chataření je prostě typická součást české identity. Máme své chaloupky u rybníků, přehrad i uprostřed lesů. Necháváme jim často venkovský styl, i když prvky civilizace jako elektřina či zapojená voda už spíše vyžadujeme.
První boom chataření u nás lze zaznamenat na konci 19. století a v počátku toho 20. Měšťaně, unavení stále se modernizující a zrychlující společností, začali utíkat z měst na venkov. Vznik prvních chatových osad pak spadá do meziválečného období, což se pojí i s fenoménem trampingu. Důležitým milníkem v chataření je však socialismus. Lidé, hojně bydlící v panelácích, viděli chaty a chalupy jako ráj na zemi. Byl to jejich vlastní kousek svobody uprostřed nesvobodné země.
Po letech lehkého útlumu v "devadesátkách" (zejména po revoluci, kdy začali Češi objevovat dlouho zapovězené zahraničí) je současnost nakloněna znovuobjevení chalupářství. Můžeme se setkat i s pojmem "second home office", což se zažilo zejména za doby covidové pandemie. Lidé byli "uvězněni" mezi čtyřmi zdmi doma, pracovali na počítači a potřebovali únik. A chaty jim ho poskytly.
Je ale pravda, že chataření dnes není úplně levný koníček. Samotná cena nemovitosti dnes sahá často do astronomických výšin (samozřejmě dle lokality). Plus další vychytávky, které dnešní chataření vyžaduje (náčiní, úpravy pozemku či samotné stavby, rekreační vyžití jako bazén, vířivky, letní kuchyň atd.).
Hodně mladých lidí dnes bere návrat k chataření jako udržitelný životní styl - pěstují si vlastní plodiny, snaží se být energeticky nenároční (např. i využití solárů). Styl samotných chat se ale liší - najdete vybavení jako když se v nich zastavil čas až po přechod do moderního vybavení (tzv. glamping).
| chata | obvykle menší, účelová stavba k rekreaci; stavěná převážně v druhé pol. 20. století; má spíše jednoduché vybavení a skromnější interiér; typicky stojí u řek, přehrad nebo v chatových osadách |
|---|---|
| chalupa | původně venkovské stavení, často historická usedlost; bývá větší s možností celoročního obývání; zachovává tradiční ráz - dřevo, kámen, kachlová kamna; obvykle se nachází na vesnici či v horách a nese rodinnou tradici |
Chataření je pro nás Čechy opravdu typické. Vždyť každý pátý dům v naší republice je určen k rekreaci. Pobyt na chatě máme spojen s rodinným setkáním, klidem, přírodou a houbařením (což je mimochodem další česká libůstka). Chaty jsou také často v rodinnách předávané z generace na generaci, jako poklad.
Již zmíněný tramping a písně u ohně atmosféru dřevěných stavení jen podtrhují. Vždyť zapátrejte v paměti - první písničky, které jsme si jako malí a mladí zpívali s partou byly ty u ohně hrané na kytaru. Ani filmový průmysl nenechává naši národní vášeň bez povšimnutí - každé léto reprízovaný seriál Chalupáři je toho důkazem. A co takhle komediální Osada? To nemělo chybu!
Češi sice nemají moře, ale mají něco mnohem jistějšího - klíče od chaty nebo chalupy. Každý pátek tak vyrážejí v kolonách vstříc svému druhému domovu, kde se stírá rozdíl mezi rekreací a prací: posekat trávu, opravit střechu a pak si zaslouženě dát buřta u ohně. Ať už jde o chaty u Sázavy, nebo staré chalupy po babičce, jedno je jasné - když se zeptáte Čecha, kde si nejlépe odpočine, málokdy řekne Maledivy.
Lenka Štětková