ČLÁNEK MĚSÍCE - KOLIK JSME OCHOTNI UTRATIT ZA VÁNOČNÍ DÁRKY? A PROČ?

publikováno: 15.12.2025

Každý rok zvyšujeme rozpočty na vánoční dárky, ale ne proto, že bychom nutně chtěli utrácet - spíš proto, že se snažíme dohnat ideál dokonalých Vánoc. Jenže ten je často umělý. A tak se pomalu vracíme k tomu, co jsme znali z dětství: méně věcí, více prožitků, méně stresu a více skutečného společného času.

Vánoce jako finanční maraton

Už v říjnu začínáme nakupovat, nebo se minimálně rozhlížet, čím bychom svým blízkým udělali radost. V listopadu už nás často zachvátí panika, a proto se hodí všudypřítomný "black friday/week/month". Ti, co nechávají dárky až na prosinec už často koupí cokoliv, jen aby něco pod stromeček nadělili. Obchodníci jsou si toho samozřejmě vědomi, a tak začíná největší nákupní maraton roku. Rétorická otázka tedy zní: Kolik vlastně letos utratíme? A proč máme pocit, že to musí být víc než loni?

Kolik Češi vlastně utrácejí za dokonalé Vánoce

Každý rok si říkáme, že letos to vezmeme s klidem. A pak přijde prosinec a my zase stojíme v přeplněném obchodním centru, s horkem pod zimní bundou, obklopeni lidmi, kteří právě objevili agresivní potřebu koupit ještě jednu voňavou svíčku. A tak nakupujeme. Ne proto, že bychom chtěli , ale protože nás reklamy a sociální sítě přesvědčily, že kdo nemá pod stromečkem hromadu dárků, jako by ani neslavil. Problém je, že z Vánoc se stal trochu absurdní sport. Závodíme, kdo dá větší krabici pod stromek. A přitom všichni víme, že tahle hra nemá vítěze. Jen unavené rodiče, přeplněné kontejnery a děti, které po dvaceti minutách odsunou nové hračky stranou, protože je víc zajímá barevný balicí papír.

Konzumní Vánoce mají jednu společnou vlastnost: vypadají hezky na fotce, ale unaví naživo. Stačilo pár let reklam, které nám opakovaly, že ideální Vánoce vypadají jako katalog: perfektní stromek, dokonalé dárky, rodina v čistých svetrech, nikdo se nehádá. A tak jsme tomu začali věřit. To, co bylo původně jen marketingová pohádka mezi dvěma bloky TV spotů, se pomalu stalo standardem, kterého se snažíme dosáhnout. Jenže realita není reklama. 

Podle letošního průzkumu České bankovní asociace průměrná domácnost plánuje utratit za Vánoce přibližně 12 600 Kč, z čehož největší podíl půjde tradičně na dárky. Z téhož průzkumu vyplývá, že asi polovina domácností za dárky dá do 5 000 Kč a zhruba pětina mezi 5 a 10 tisíci. Zajímavé je porovnání s rokem 2019, kdy průměrný výdaj za dárky byl asi 7 046 Kč.

Existuje tedy velká rozmanitst v tom, kolik jsou domácnosti ochotny utratit za rodinné Vánoce. Část lidí navíc skutečně plánuje rozumný, relativně nízký rozpočet (např. do 5 000 Kč), což může dokazovat, že se v poslední době snažíme navrátit k tradicím a méně konzumním svátkům.

Návrat k tradicím: Co to vlastně znamená?

Posledních pár let se mluví o návratu k tradičním Vánocům. Neznamená to, že budeme péct deset druhů cukroví, ručně vyrábět slámové ozdoby a zpívat koledy s knížecím výrazem u stromečku. Spíš jde o to, že si po letech konzumního přepáleného běsnění uvědomujeme, že Vánoce nemusí být závod ani účetní horor. A že některé z těch obyčejných zvyků - společná večeře, krátká procházka po vesnici, jeden promyšlený dárek - nám dělají větší radost než balík krabic z e-shopů.

Možná nás unavilo, že pokaždé skončíme u toho, že jsme utratili víc času i peněz, než jsme chtěli. Možná nám došlo, že děti si stejně pamatují hlavně to, jak někdo převrátil talíř s kaprem nebo jak jsme zapálili prskavku opačným koncem. A možná prostě jen zjišťujeme, že méně je fakt někdy více a že nikomu neudělá radost dárek, který jsme koupili jen proto, že už fakt musíme něco objednat.

Jak na to jít správně

1. Domluvte si limit. Bez ostychu

Není zbabělost říct rodině: "Dáváme si dárky do pěti stovek." Je to spíš akt přežití. Hodně rodin už to dělá a nestačí se divit, jak se všem uleví. Když víte, že se nepočítají velké věci, začnou lidi vybírat to, co má opravdu smysl.

2. Jeden dárek stačí. Fakt.

Tři krabice na každého vytvoří jen tři hromady věcí, které za rok nikdo nenajde. Jeden promyšlený dárek, který například nadchne rodinného sportovce nebo zkrátka vystihne a pomůže rozvíjet koníček obdarovaného, je mnohem větší gesto než čtyři náhodné drobnosti. A navíc - věci, které někdo kupuje "jen jako něco malého navíc", jsou často přesně ty, co skončí v koši jako první.

3. Vyměňte "co komu koupit" za "co spolu uděláme"

Nejpřímější cesta k tradicím je přestat kupovat zážitky v dárkových obálkách a začít je reálně zažívat. Společná snídaně u vánočního stromku, večerní procházka, nebo dokonce jednodenní výlet v lednu. Tyhle drobné rituály přinášejí přesně to, co hledáme - pocit, že jsme spolu.

4. Nebojte se říct si o pomoc

Další krásný "tradiční" zvyk je nesnažit se všechno zvládnout sami. Jeden peče, druhý balí, třetí kupuje stromeček. Vánoc nejsou sólový výkon. A když se každý zapojí, nikdo se nemusí zhroutit nad horou kapra a dárkového papíru.

5. Děti si pamatují atmosféru, ne cenovky

Malé připomenutí pro všechny, kdo chtějí "dětem dopřát": děti si pamatují smích, světýlka a to, že jsme s nimi byli. Ne cenu krabičky. Když jim dáme víc času než věcí, děje se úplně nenápadná, ale zásadní magie.

A NAKONEC: VÁNOCE NEJSOU SOUTĚŽ

Tradiční Vánoce nejsou retro výstřelek ani krok zpět. Jsou to spíš Vánoce s nižším tempem. S méně krabicemi pod stromkem a větším klidem u stolu. A možná zjistíme, že ten nejcennější dárek letos není pod stromečkem, ale mezi lidmi kolem něj.

 

Lenka Štětková