ČLÁNEK MĚSÍCE - ZA HRANICE VŠEDNÍCH DNÍ: PROČ SE NEBÁT UDĚLAT NĚCO, CO JSME JEŠTĚ NESTIHLI

publikováno: 24.04.2026

Kolik věcí už jsme odložili na "až bude čas"? A kolik z nich zůstalo jen u té myšlenky? Možná přitom nejde o velké změny, ale o malé kroky, které dokážou narušit všední dny víc, než čekáme.

Všední dny nám často plynou mezi prsty. Občas jsme za to rádi, že nemáme nějaké zásadní výkyvy v životě, ale může to být takto napořád? Ráno povinnosti, večer únava. A naše plány, sny - prostě "někdy". Míváme tak třeba zvláštní pocit, že život běží, ale něco v něm chybí. Nemusíme zrovna zdolávat Everest, něco však by za vybočení z denní rutiny stálo.

Proč to odkládáme?

Nejde o strach, jak by se mohlo na první pohled zdát. I když hraje určitou roli, ale spíše se jedná o odklad. Čekáme na lepší čas - který nepřijde. Máme pocit, že zrovna toto není teď důležité. Bojíme se, že to nenaplní naše očekávání. Nejčastěji nás tedy nezastaví strach, ale pohodlí.

Co se stane, když to přece jen uděláme?

Může se nám vrátit pocit života, Zdá se to jako běžná věc, ale zapomínáme náš život prostě žít. Navrátíme se k sobě, ke své podstatě, ke svému já. Získáme nové zážitky, které se nám spojí i s novými emocemi. A víte co? Možná nakonec zjistíme, že to vůbec nebylo tak těžké, jak jsme si původně mysleli.

CO DĚLAT JINAK A PŘITOM NEZMĚNIT SVĚT?

• Jít sám na kávu, výlet, do zoo, na túru - cokoli vám udělá radost. Ale SAMI.
• Přihlásit se na kurz. Něco, co se dávno chceme naučit nebo se v tom zdokonalit. Kdoví, třeba to opravdu započně novou etapu vašeho života.
• Napište někomu, komu jste se dlouho neozvali. Můžete být jeho nenadálé světlo v tmách.
• Konečně si přečíst knihu, kterou máte doma od Vánoc. Nebude to nakonec vaše nejoblíbenější četba?
• Obléct si něco, co stále odkládám na dno šatníku. Proč ale? Ven s tím!
• Zkusit den bez sociálních sítí. V dnešním světě obzvláště náročné, ale o to víc potřebné.
• "Tohle není pro mě, na to se nehodím." A co když ano? Proč to aspoň nezkusit?
• Nedělat nic. Kdo z nás si tento luxus dopřeje? Prostě nedělat nic, lehnout si, sednout si, koukat do prázdna. Pár minut, hodinu, jak kdo potřebuje. Co může být větší odpočinek pro tělo a duši? Pojďte do toho, tímto začněte!

Za hranice všedních dní se tak dostaneme někdy jen jedním dnem, odpolednem, pár hodinami.

Tak na co ještě čekáte?

Zkuste si položit otázku: co máte už dlouho v hlavě? Na co si říkáte: "až někdy"? A šlo by něco z toho udělat v malém měřítku hned teď? Když se do toho pustíte, je možné, že vás to nastartuje k dalším krokům mimo vyšlapanou cestičku.

 

Možná nejde o to čekat na správný okamžik nebo větší odvahu. Možná stačí přestat některé věci odkládat a zkusit je prostě udělat. Pravě v těch chvílích se totiž hranice všedních dní posouvají nejvíc.

 

Lenka Štětková