CO ČEKAT OD OBSEDANTNĚ-KOMPULZIVNÍ PORUCHY

« seznam článků
Rubriky: Zdraví

publikováno: 14.08.2021

Obsedantně-kompulzivní porucha patří k neurotickým, resp. úzkostným poruchám, postihuje asi 2% lidí a vše podstatné je řečeno už v názvu poruchy: obsese jsou vtíravé, úzkost budící myšlenky (jestli nešlápnu cestou na všechny kulaté kanály, stane se neštěstí). 

 

Kompulze pak označuje jednání, kterým se obsese utiší (člověk tedy přechází přes všechny kulaté kanály). Podstatné je, že dotyčný si uvědomuje absurdnost svých myšlenek i chování, ale nedokáže se jim bránit. Pokud se pokouší kompulzivní akt oddalovat, úzkost z obsesivní myšlenky v něm narůstá až do neúnosných mezí.

Podobné jevy se někdy vyskytují u schizofrenie, ale je zde důležitý rozdíl – schizofrenik takové myšlenky pokládá za cizí, vložené do jeho hlavy někým jiným, zatímco obsedant je vnímá jako své vlastní. OCD (z angl. obsesive-compulsive disorder) vzniká obvykle plíživě v časném věku (od dětství do zhruba 30 let).

:: Obsese a kompulze

Typickým obsahem obsesivních myšlenek je řád, morálka, obavy a nebezpečí. Příklad: něco není uklizeno, srovnáno, je v rozporu s morálkou; hrozí nějaké neštěstí, nebe zpečí, infekce, nemoc, něco se má stát. Obsedatntní myšlenky jsou úporné – nelze se jich zbavit, mají silný úzkostný potenciál (budí úzkost), vnucují se a obtěžují. Aby se člověk úzkosti zbavil, provádí různé kompulzivní akty. Kompulze jsou rituální – opakovaně prováděny neměnným způsobem a mají zabránit něčemu nepříjemnému (co je obsahem obsesí). Pokud člověk provede rituál špatně, má potřebu jej celý opakovat. K typickým kompulzím patří aritmomanie (nutkavé počítání), onomatomanie (pátrání po významu slov), opakování slovmytí rukou nebo určité pohybové kreace. Určité procento lidí s OCD se obejde bez kompulzí a trpí pouze obsesemi – i to nicméně spadá pod obsedantně-kompulzivní poruchu.

Solidní ukázku OCD najdeme ve filmu „Lepší už to nebude“ s Jackem Nicholsonem v hlavní roli – jeho přehnaný důraz na hygienu, mytí rukou, nošení vlastních příborů do restaurace, speciální postup při zamykání dveří nebo jeho potřeba řádu a stálosti.

Mysl člověka trpícího obsedantně-kompulzivní poruchou je zaměstnávána obavami a úzkostí. Provádění kompulzí často stojí mnoho času a budí negativní reakce u blízkých lidí. Proto je OCD je velmi nepříjemnou a život narušující poruchou.

:: Léčba obsedantně-kompulzivní poruchy

Léčba OCD, zejména jejich těžších forem, je dost svízelná. U mírnějších forem se osvědčuje kombinace psychofarmak a psychoterapie. Z léků se volí antidepresiva, anxiolytika nebo neuroleptika. Ojediněle se přistupuje k elektrokonvulzní léčbě (elektrošoky) nebo operačnímu stereotaktickému zákroku. Z psychoterapie je nejlépe osvědčuje kognitivně-behaviorální psychoterapie.

 

Zdroj:

https://www.psychoweb.cz/psychologie/obsedantne-kompulzivni-porucha-ocd/

Sdílet tento článek:
Sdílet tento článek na Facebooku Sdílet tento článek na Twitter Sdílet tento článek na Google+