DEJTE SI ŠLOFÍKA

« seznam článků
Rubriky: Zdraví / Životní styl

publikováno: 08.07.2021

Dát si šlofíka je dobré pro všechny, ne jen pro malé děti a starší lidi. Má to své důvody. Čtěte...

Ne že bych si jako dospělý nikdy nezdříml. To ano, někdy záměrně, většinou nedopatřením. Když jsem se ale po takovém schrupnutí probudil, obvykle jsem se cítil malátný, roztřesený a popletený, zahalený v oparu lehké zmatenosti, obalené větším oblakem studu. Šlofík pro mě není prvkem osobní péče, ale spíš zdrojem sebepohrdání. Je známkou osobního selhání a morální slabosti.

Nedávno jsem ale změnil názor. A v reakci na to jsem změnil i své zvyky. Když se pojme správně, může být zdřímnutí cennou pauzou a chytrou odpovědí na odpolední propad. Podle výzkumů přináší spánek během dne dvě hlavní výhody: zlepšuje kognitivní výkon a podporuje duševní i tělesné zdraví.

V mnoha směrech funguje šlofík pro náš mozek stejně jako rolba na hokejovém stadionu. Uhladí nerovnosti, oděrky a škrábance, které na našem duševním ledě zanechal běžný den. Jedna známá studie NASA například zjistila, že u pilotů, kteří si až na čtyřicet minut schrupli, se následně projevilo zlepšení reakční doby a dvojnásobný vzestup ostražitosti. Stejný přínos pomohl i řídícím letového provozu: po krátkém schrupnutí se jim zostřila pozornost a stoupl výkon. Italští policisté, kteří si dopřáli zdřímnutí bezprostředně před odpolední a večerní směnou, měli o 48 % méně dopravních nehod než ti, kteří si neschrupli.

Šlofík má ale kromě bdělejší mysli i další důsledky. Odpolední spánek podle studie z Kalifornské univerzity v Berkeley zvyšuje kapacitu mozku potřebnou pro učení. Ti, kdo si dávají dvacet, ve schopnosti udržet informace hravě předčí ty, kdo to nedělají. V jiném experimentu byli vyznavači šlofíku při řešení složitého problému dvojnásobně úspěšní oproti těm, kteří si nezdřímli nebo čas na krátký spánek strávili jinou činností. Odpolední spánek posiluje krátkodobou paměť, ale i paměť asociativní – to je ta, díky níž si spojíme obličej se jménem. Celkové přínosy šlofíku pro náš mentální výkon jsou obrovské, a to tím víc, čím jsme starší. Jak vysvětluje jeden akademický přehled literatury o tomto tématu: „I jedincům, kteří během noci obecně naspí to, co potřebují, může odpolední zdřímnutí přinést podstatné výhody co do nálady, bystrosti a kognitivního výkonu… Obzvlášť blahodárné je pro výkon v úlohách, jako je sčítání, logické uvažování, reakční doba nebo rozpoznávání symbolů.“ Schrupnutí dokonce zvyšuje „flow“, onen hluboce účinný zdroj zapojení a kreativity.

Dát si dvacet také zlepšuje naše celkové zdraví. Velká studie z Řecka, která během šesti let sledovala přes 23 tisíc lidí, zjistila, že se u šlofíčkářů po zohlednění dalších rizikových faktorů snižuje pravděpodobnost úmrtí na srdeční chorobu o celých 37 %, což je „efekt řádově stejně velký jako při užívání aspirinu nebo každodenním cvičení“. Schrupnutí posiluje náš imunitní systém. A jedna britská studie zjistila, že už očekávání šlofíka může snížit krevní tlak.

I po vstřebání všech těchto dokladů jsem ale zůstával šlofíkovým skeptikem. Odpolední spánek jsem tak nesnášel kromě jiného proto, že jsem se z něj probouzel s pocitem, jako by mi někdo do žil napumpoval ovesnou kaši a vyměnil mozek za umaštěné hadry. A pak jsem přišel na něco zásadního: dělal jsem to špatně.

Schrupnutí dlouhé třicet až devadesát minut sice může mít určité dlouhodobé přínosy, platí se za ně ale citelná cena. Ideální šlofík spojující efektivitu provedení a účinné výsledky je mnohem kratší, většinou mezi deseti a dvaceti minutami. Například australská studie publikovaná v časopise Sleep odhalila, že pětiminutové zdřímnutí má jen malý vliv na zmírnění únavy, dobití energie nebo zostření myšlení. Ovšem pozitivní účinky desetiminutového schrupnutí trvaly skoro tři hodiny. Účinný byl i o trochu delší šlofík. Ale jakmile spánek překročil zhruba dvacetiminutovou hranici, tělo a mozek za něj začínaly platit. Té ceně se říká „spánková malátnost“, je to onen popletený, otupělý pocit, jaký jsem obvykle zažíval po probuzení. Nutnost se z této spánkové malátnosti zotavit – všechen ten čas, který jsem strávil oplachováním obličeje, protřepáváním horní poloviny těla, jako bych byl promáčený zlatý retrívr, a pátráním v šuplících po bonbonu, abych se nadopoval trochou cukru – se od přínosů šlofíku odečítá.

U krátkých deseti- až dvacetiminutových schrupnutí je účinek na kognitivní fungování pozitivní od okamžiku probuzení. U trochu delších šlofíků ale spáč začíná v negativní zóně – to je spánková malátnost – a z té se musí probojovat ven. A u spánku delšího než hodinu nastává v kognitivním fungování ještě delší propad, než se mysl dostane do stavu před spánkem a než nakonec dojde k růstu.

Obecně vzato, uzavírá jedna analýza shrnující výzkumy šlofíků za zhruba dvacet let, u zdravých dospělých „je ideální délka schrupnutí přibližně 10 až 20 minut“. Podobný kratičký šlofík „je ideální pro prostředí pracoviště, kde je obvykle okamžitě po probuzení vyžadován výkon“.

Z knihy Daniela H. Pinka Kdy. Vydalo nakladatelství Jan Melvil Publishing.

 

Zdroj:

https://www.magazinzdravi.cz/co-takhle-dat-si-dvacet

Sdílet tento článek:
Sdílet tento článek na Facebooku Sdílet tento článek na Twitter Sdílet tento článek na Google+