publikováno: 05.09.2024
Očkování vzbuzuje (nejen) u rodičů velké emoce. Někteří jsou zásadně proti očkování, někteří naopak chtějí svým dětem dopřát všechny dostupné očkovací látky. Jak si zvolit zlatou střední cestu? A je opravdu očkování nebezpečné?
Plošné očkování dětí je velmi účinnou prevencí, jak zabránit vzniku a šíření některých infekčních onemocnění mezi lidmi. Důkazem toho je i skutečnost, že některé z chorob, proti kterým se očkuje, prakticky vymizely. Například je tomu tak v případě pravých neštovic, z několika kontinentů zmizela dětská obrna a výskyt mnoha dalších onemocnění, jako je tetanus a záškrt, se v zemích s dobrou proočkovaností omezil na minimum.
Jaký je princip očkování? Látky obsažené ve vakcíně vyvolají v organismu obdobnou reakci, jako kdyby došlo k nákaze konkrétní nemocí. Součástí očkovací látky je totiž antigen, složka získaná z bakterie nebo viru, který danou chorobu způsobuje. Přítomnost antigenu v těle povzbudí imunitní systém k obraně, která spočívá v tvorbě protilátek protilátek a tzv. paměťových buněk.
Očkování má dvě funkce – kolektivní a individuální, jejímž cílem je chránit zdraví očkovaného jedince. Pro společnost je ale zásadní především kolektivní význam očkování. Pravidelné a plošné očkování a vysoká proočkovanost populace zabraňuje přenosu a šíření infekcí mezi lidmi. Právě z tohoto důvodu jsou v Česku očkování proti některým nemocem povinná.
Samotné očkování pak probíhá podle očkovacího kalendáře, tedy schématu, které průběžně aktualizuje a zveřejňuje Česká vakcinologická společnost. Tento rozpis existuje ve variantě pro děti i dospělé a popisuje, v jakém věku, respektive s jakými rozestupy je vhodné jednotlivá očkování absolvovat
V kontextu českého zdravotnictví lze očkování rozdělit do dvou skupin. Vakcína je buď povinná, nebo nepovinná - doporučená. Zatímco povinná očkování jsou plně hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění, nepovinné vakcíny mohou, ale nemusí být hrazené pojišťovnou. Hrazení pak může být buď plné nebo částečné.
Povinné očkování dětí se řídí vyhláškou č. 537/2006 Sb. (novela č. 355/2017 Sb.) o očkování proti infekčním nemocem. Plošné očkování provádí praktický lékař pro děti a dorost a jeho součástí jsou vakcíny proti devíti nemocem. Do této skupiny patří očkování, která jsou hrazená z veřejného zdravotního pojištění, a to buď plošně, nebo rizikovým skupinám pojištěnců.
Mezi povinná očkování patří:
Očkování, která nezahrnuje výše zmíněná vyhláška, jsou nepovinná. To znamená, že rozhodnutí, zda ho absolvovat, nebo nikoliv, zůstává na samotném pacientovi, respektive rodičích dítěte. To, že je očkování nepovinné ale zdaleka neznamená, že není důležité! I nepovinná očkování mohou být ve specifikovaných případech (částečně) hrazena z veřejného zdravotního pojištění. To znamená, že lidé, kteří jsou daným onemocněním nejvíc potenciálně ohroženi, například rizikoví pacienti, malé děti, nebo naopak senioři nad 65 let věku, za vakcínu nemusí (zcela) platit.
Nepovinná (částečně) hrazená očkování mohou za určitých podmínek být:
Pokud pacient nepatří mezi rizikovou skupinu lidí, včetně dětí či osob starších než je definovaný věk, pak si nepovinná očkování musí hradit ze svých vlastních peněz. Může jít například o očkování proti chřipce, rakovině děložního hrdla, klíšťové encefalitidě, žloutence, pneumokokové infekci, meningokokové meningitidě nebo planým neštovicím. V těchto případech mohou lidé využít příspěvků z preventivních fondů zdravotních pojišťoven. Výše příspěvku na očkování se u jednotlivých pojišťoven liší, takže v případě zájmu je dobré obrátit se na příslušnou pojišťovnu a zjistit si více podrobností.
Do skupiny placených vakcín patří také očkování, která je doporučeno absolvovat před návštěvou některých exotických zemí. Jde například o očkování proti břišnímu tyfu, choleře nebo žluté zimnici. Tyto vakcíny i jejich odbornou aplikaci si zájemce o očkování musí uhradit sám. Podrobné informace ohledně očkování v zahraničí lze získat v očkovacích centrech, která se touto problematikou zabývají.
Zdroj:
https://www.prevenar.cz/node/656