publikováno: 09.09.2026
Váš školkáček má za sebou svůj první den v naprosto nové situaci – ve školce. Co když to ale neprobíhalo tak, jak jste si představovali? Co když to vypadá, že se teď pravidelnou součástí vašich rán stane nechuť a vztek. Co když vás při odchodu ze školky dítě nechce pustit a pláče, večer ho bolí bříško a ráno nechce vstát z postele?
Možná jste se na tu velkou změnu přes prázdniny pečlivě chystali, možná jste byli přesvědčení, že zrovna vaše dítě se do školky opravdu těší a že u vás žádný problém nehrozí. Nebo jste prostě jen chtěli počkat, jak se situace vyvine. Co ale dělat, pokud to u vás zatím nevypadá úplně růžově? Nejprve se zkuste do svého dítěte maximálně vcítit. Nejvíc dítěti totiž pomůžete tím, že se ho budete snažit doopravdy pochopit. Netlačte na něj, dejte mu čas, nechtějte výsledky hned.
Zní to jednoduše, ale někdy je to opravdu těžké. Je to totiž náročná situace nejen pro dítě, ale i pro nás rodiče. Přes všechny své vlastní emoce nezapomínejte na to, že dítě vám to nedělá naschvál, že není rozmazlené ani nevychované. Některé děti to tak zkrátka mají.
Myslete na to, že každé dítě je jiné – jedno chodí do školky s úsměvem od prvního dne, jiné k tomu potřebuje týden, další i měsíc nebo déle. Nic z toho není špatně. Vaše role spočívá hlavně v tom, být tady v tom náročném období dítěti průvodcem.
Jak na to? Platí, to, co je uvedené výše, v kombinací s tím, jak cítíte, že je to pro vás oba nejvhodnější. Když si nevíte rady, tak tady pro vás mám 7 tipů, jak být při náročném zvykání na školku dítěti oporou.
Nevyčítejte si, že zrovna vaše dítě ráno ve školce pláče, zatímco jiné to zvládá s úsměvem. Není to žádné selhání a nic to neznamená. A pokud to něco znamená, tak jen to, že každé dítě je jiné. To vaše je o něco citlivější, na tom není vůbec nic špatného. Možná i vy sami jste citlivější a třeba se vám chce taky plakat. A ani na tom není vůbec nic špatného! (Pokud to tak ale je, tak vaše slzy určitě doporučujeme “odložit” až mimo pohled vašeho školkáčka...). Zkrátka se vůbec nenechte rozhodit pohledy ostatních rodičů. Je úplně jedno, co si oni myslí. Důležití tady jste teď vy a vaše dítě.
Dělejte všechno tak, aby vám oběma v tom bylo dobře. Nikdo jiný lépe než vy neví, jestli je vaše dítě zralé na školku nebo není. Nikdo vám nemůže diktovat, jak přesně by měly první dny probíhat. Neexistuje žádný jediný a správný způsob. Chovejte se zkrátka podle toho, jak to cítíte a jaké máte možnosti. Díky tomu získáte přesvědčení, že v rámci svých možností děláte prostě to nejlepší. Zkuste být co nejvíce klidní a pozitivní, i když do toho ve skutečnosti máte daleko. Uvidíte, že vaše dítě vám to bude vracet zpátky jako zrcadlo.
Zároveň se snažte každé ráno i cestu do školky udělat co nejpříjemnější. Nechoďte do školky na poslední chvíli a s příchodem do školky už najeďte na váš odcházecí rituál. Vím, že je to těžké, ale zkuste loučení ve školce zbytečně neprotahovat. Zároveň se mu ale nikdy nesnažte vyhnout a nesnažte se nenápadně utéct. Někdy se to může zdát jako nejjednodušší řešení, ale zkuste si představit, jak byste se cítili vy, kdyby vám to samé udělala osoba, které věříte nejvíc na světě...
Ověřte si ve školce, jak se dítě chová po vašem odchodu a také během dne ve školce. To vám napoví, jak je vlastně situace „vážná”. Pláče vaše dítě dlouho nebo se po chvilce uklidní? Zapojuje se do her s ostatními nebo tráví čas o samotě? Je upovídané nebo tiché? Rozpláčou ho nějaké další konkrétní věci během dne? Jí nebo se jídla ani nedotkne?
Podle těchto informací se pak snažte přizpůsobit svou situaci a hledat řešení. Je dost pravděpodobné, že pokud je už pár minut po vašem odchodu dítě veselé a v pohodě, jde hlavně o zvyk. Pokud to tak není, dítě nejspíš bude potřebovat pomoci trochu víc.
Tak i tak moc doporučuji jednoduchý (ale tak mocný!) „trik“ – prostě se dítěte zeptejte, co by mu pomohlo. Třeba vás dítě potřebuje před odchodem do třídy delší dobou objímat. Tak si na to vyhraďte čas a udělejte to. Třeba by dítěti pomohlo vzít si s sebou do školky svého oblíbeného plyšáčka. Tak to domluvte se s paní učitelkou a dejte mu ho.
Pokud toho nešťastného malého uzlíčka nic nenapadá (Teda kromě toho - už nikdy nejít do školky... :)), tak zkuste něco vymyslet společně. U nás pomohla i jedna nenápadná maličkost. Každý den jsem dětem na ruku namalovala malý obrázek a vymyslela k němu krátké povídání. Jednou srdíčko (značící to, jak je miluju), někdy autíčko (kterým odpoledne pojedeme na výlet), jindy motýlka (kterého budeme společně po školce honit na louce.)... a ten samý obrázek jsem namalovala i sobě. Domluvili jsme se, že když komukoli z náš bude smutno, tak ten obrázek zmáčkneme a pošleme si obejmutí... Tohle a taky přesný plán, který dětem měl zodpovědět tu nejdůležitější otázku - "jak často a kdy budou ve školce", pomohlo ze všeho nejvíce. Není nutné dítě vždycky hned utěšovat, uklidňovat, místo toho v tom můžete být nějakým způsobem spolu.
Pokud je situace vážnější, pokud je dítě smutné i během dne, pokud si odmítá hrát, jíst, určitě to jen tak nepřecházejte a zkuste najít řešení. Promluvte si s paní učitelkou nebo ředitelkou o možnostech, které by zrovna vašemu dítěti pomohly. I když to někde může být problém, je pořád víc takových, které vám vyjdou vstříc. A i když to problém bude, nevzdávejte se po prvním odmítnutí! Hledejte řešení, které bude schůdné jak pro vás, tak pro vedení školky.
Třeba byste ze začátku mohli strávit nějaký čas ve třídě spolu s dítětem, jinde můžete dítě ze začátku vyzvedávat třeba jen po dvou hodinách nebo chodit jen na odpoledne. Pokud máte dojem, že by vám něco takového mohlo pomoci, nebojte se ve vaší školce ozvat.
Zároveň, pokud vám to vaše situace dovoluje a máte pocit, že to pomůže, tak první týdny dítě vyzvedávejte ve školce hned po obědě. Je opravdu hodně těžké být v úplně neznámém prostředí celý den sám. Jen si vzpomeňte, jak se vám někdy zdály dlouhé dny, když jste byli malí. Postupné navykání na školku je pro většinu dětí opravdu mnohem jednodušší.
Za ranním dětským pláčem ve školce se často skrývá prostě jen to, že dítě neví, co se bude dít ani jak dlouho to bude trvat, že zažívá velký chaos a nejistotu. Děti totiž milují řád a pravidelnost. Dodává jim klid. A školka najednou všechno úplně obrací. Udělejte dětem jasno v tom, kdy se co bude dít. Nenechte vaše dítě ve strachu, zda ve školce zůstane napořád.
Vám to navíc v situaci náročného zvykání na školku umožní pracovat s motivací dítěte. Úplně nedoporučuju motivovat dítě sladkostmi nebo drobnými dárečky – i když je mi jasné, že i tato forma může některým dětem pomoct překlenout krizové zvykací období. Za mě ale platí – mnohem lepší je dítě motivovat společnými zážitky.
Slibte si a zaznačte v kalendáři všechno, co spolu odpoledne po školce budete podnikat. Naplánujte si věci, které má dítě rádo a na které se bude těšit (plavání, procházku po městě, hřiště, babičku...). Tady ale platí – snažte se plánovat jen to, co pak můžete splnit.
Když nástup do školky neprobíhá zrovna růžově, když je pro dítě ještě pořád školka příliš nová, když o ní má pochybnosti, dítě vše vidí v mnohem horším světle, než jak to doopravdy je. Nepodporujte dítě v negativním pohledu na školku. Zkuste se vyhnout větám jako „Neboj, přijdu pro tebe co nejdřív.“, nebo „Mně se do práce taky nechce, ale musím.“ Vyhněte se výrazům, které dítěti upevňují přesvědčení, že školka je nepříjemná záležitost, která se musí protrpět.
Naopak se snažte klást důraz na pozitivní vnímání školky. Zaměřte se na to, co zrovna vaše dítě nejvíce ocení – ať už jsou to konkrétní kamarádi, dobré jídlo, parádní hřiště nebo zpívání písniček.
Opakování je matka moudrosti – to není jen klišé, spousta rodičů vám tu větu určitě rádo podepíše. Faktem totiž je, že hodně věcí, které jsou pro nás naprosto samozřejmé, nemusí být vůbec jasné dětem.
Proč musí dítě začít chodit do školky? Co se tam bude dělat? Proč nemůže zůstat s vámi doma? Co když na něj někdy zapomenete a nevyzvednete ho? Kdy bude zase doma? Vám tyto otázky možná připadají směšné, možná vás už vyloženě otravují, když je slyšíte pořád znovu a znovu. Jde ale o věci, které je třeba s dítětem dokola a dokola probírat, vysvětlovat je a opakovat. Po cestě do školky, večer před spaním, u plánování, jednoduše kdykoliv to dítě potřebuje.
Důležité je svému dítěti věřit. Že se nevyplácí mu všechny jeho cestičky dokonale umetat, že mnohem lepší je předávat mu zodpovědnost a prostě mu věřit, že to zvládne samo. Tak ono to má i druhou stranu mince.
Důvěra mezi vámi a vaším dítětem musí být vzájemná. Dítě potřebuje vědět, že co rodiče slíbí, to taky splní, že dohody platí. Že se nemusí ve školce ničeho bát, že nemusí pochybovat, zda se pro něj vrátíte. U náročnějšího zvykání na školku to platí více než kdy jindy. Dítěti nelžete a dodržujte dohody. Bezvýhradně.
Chvíle, které nejsou snadné, jsou právě těmi, co nás nejvíce posouvají. A i když to ze začátku vašemu dítěti ve školce nejde zrovna lehce, má vás. A vy ho podržíte. S citlivým přístupem a s respektem k dítěti to určotě zvládnete. Dítě jako hlavní aktér a vy jako jeho průvodce. Až před dítětem bude v budoucnu stát nějaká další velká výzva, může z této zkušenosti čerpat sílu. Navíc bude hluboko uvnitř vědět, že rodiče ho v tom nenechají, že se na ně může opravdu spolehnout. Přibalíte mu tak do světa to nejdůležitější, co mu v tuto chvíli můžete dát. Držím vám moc palce!
Zdroj:
https://www.lyonis.cz/blog/skolka-ranni-sceny-plac/
775 725 412
UŽIVATEL
.jpg){kind=logo}