HISTORICKÉ OKÉNKO - ZAČÁTEK II. SVĚTOVÉ VÁLKY

publikováno: 01.09.2024

V naší rubrice "Historické okénko" si připomínáme i hodně smutné věci. Jednou z nich jsou právě události ze začátku září roku 1939. 1. září, přesně ve 4:45 ranního času, Německo uskutečnilo vojenský vpád do Polska.

Hitler po úspěšném připojení Rakouska, Sudet a obsazení zbylého území Českých zemí, vyhlašoval nároky na připojení se Němců žijících v zahraničí k jeho říši. Jeho požadavky se týkaly zejména svobodného města Gdaňsk, rovněž požadoval od Polska spojení přes tzv. gdaňský koridor do Východního Pruska. S tím, že tyto komunikace by spadaly pod Německou říši, čímž by bylo Polsko v podstatě odděleno od Baltského moře. Takové požadavky ovšem polská strana odmítla, spoléhající se na záruky západních zemí pro případ konfliktu s Německem. Co nezískal Hitler vyjednáváním, to měl získat vojenskou silou.

Za začátek druhé světové války považujeme 1. září 1939, kdy přesně ve 4:45 ranního času Německo uskutečnilo vojenský vpád do Polska. Tento útok byl reakcí na údajné přepadení německého vysílače v Hlivicích (Gleiwitz) – ve skutečnosti se však jednalo o příslušníky německé zpravodajské služby, kteří byli převlečeni do polských uniforem. Tímto okamžikem tedy Německo začalo se svojí bleskovou válkou, rychlým tažením proti Polsku podle plánu Fall Weiß.

Francie a Spojené království se tentokrát neuchýlily k pouhým formálním protestům, jako tomu bylo v případě obsazení Československa, ale 3. září 1939 vypověděly Německu válku. Francouzská armáda obsadila Maginotovu linii (opevnění na hranicích s Německem) a britská armáda vyslala na kontinent k podpoře Francie expediční sbor.  Spojenci se rovněž rozhodli k blokádě Německa. Neodhodlali se však k žádným významějším ofenzivním krokům na pomoc bojujícímu Polsku. Jejich činnost měla spíše propagandistický než vojenský charakter (shazování letáků letadly nad územím Německa). Důvodů pro takový postup bylo  více. Hlavním problémem byla nepřipravenost na válku, a také to, že neměli plány pro ofenzivní vedení války. Jejich představitelé  stále pošetile doufali, že přimějí Němce k dohodě.

Německá armáda neohrožována na západě, postupovala do polského vnitrozemí s využitím moderního způsobu boje, který vycházel ze spolupráce mohutného letectva a silných tankových sborů, kterým nemohla slabě vyzbrojená polská armáda vzdorovat a i přes hrdinný boj polských vojáků Němci postupovali stále dále a dále. Jen pro představu – Němci nasadili do boje proti Polsku 2000 letadel, kdežto Polsko mělo k dispozici nějakých 400, z nichž ještě většina byla starších typů. Nicméně Němci utrpěli větší ztráty letadel než Poláci. Varšava padla 28. září 1939. To už ale nebyli němečtí vojáci jedinými příslušníky cizí armády, která se na polském území vyskytovala – 17. září 1939 spustil útok na Polsko také Sovětský svaz, který podle tajných dodatků Ribbentropova-Molotovova paktu obsadil východní část Polska. Pod tíhou útoků dvou okupačních armád a pádu hlavního města Polsko kapitulovalo a jeho území bylo rozděleno na tři části – východní část se stala součástí Sovětského svazu, západní část se stala součástí Německé říše (probíhala zde germanizace – osidlování německými obyvateli, poněmčování) a střední část, tzv. generální gouvernement s centrem v Krakově, která byla též pod německou nadvládou. Polsko bylo vnímáno jako kolonie, jeho obyvatelé, kteří podle nacistické teorie spadali do kategorie podlidí, pak jako zdroj levné pracovní síly. Polští Židé začali být vyháněni z Německem obsazeného území do generálního gouvernementu, kde byli shromažďováni v ghettech. Útoku na Polsko se na německé straně zúčastnili rovněž vojáci Slovenského štátu, který se dobrovolně připojil bez vyzvání ze strany Německa.

 

Zdroj:

https://www.dejepis.com/ucebnice/prvni-faze-valky-1939-1941/