KDY SE PROJEVÍ POSTTRAUMATICKÁ STRESOVÁ POROUCHA?

publikováno: 11.10.2021

Posttraumatická porucha (PTSD, z angl. posttraumatic stress disorder) – jak napovídá sám název – se rozvíjí po určité závažné, traumatické události. Tou může být například válečný konflikt, těžká autonehoda, povodeň, požár nebo náhlé úmrtí dítěte. 

V podstatě jde o cokoli, co dotyčný jedinec vyhodnotí jako extrémně negativní a závažné. PTSD vzniká asi u jedné třetiny osob, které byly součástí nějaké takové události. Na rozdíl od akutní reakce na stres, která se rozvíjí bezprostředně po dění, trvá u PTSD doba latence (klidu) relativně dlouho – kolem půlroku. Individuálně to může být méně i více (pár měsíců až několik let). Teprve po této době se projeví příznaky posttraumatu.

Příznaky posttraumatické stresové poruchy:
 

• vracející se vzpomínky na prožité trauma; tyto vzpomínky jsou neodbytné, často velmi dramatické
• vyhýbání se všemu, co trauma připomíná
• děsivé sny, často opět se vzpomínkami na daný děj; může následovat obava z usnutí a nespavost
• izolování se – člověk nechce vycházet ven, odmítá se setkávat s jinými lidmi
• obecný nezájem, podrážděnost, vymizení radosti

Léčba PTSD:

• u mnohých dojde ke spontánní remisi – tj. uzdravení bez lékařského zásahu; záleží na emocionální stabilitě, stabilitě osobnosti, podpoře okolí a možnosti napravit následky traumatické události
• anxiolytika (léky proti úzkosti) – zejména benzodiazepiny; antidepresiva – hlavně ze skupiny SSRI; hypnotika na úpravu spánku
• psychoterapie – pohovor, hypnóza, odreagování, arteterapie

Doprovodné jevy

U poměrně velkého procenta lidí (kolem 50%) se rozvíjejí určité potíže a poruch po zvládnutí posttraumatické reakce – zejména je to závislost na alkoholu a jiných drogách, změny v osobnosti (zhrubnutí, agresivita), sebevražedné tendence a deprese. S tímto rizikem je tedy dobré předem počítat a přehodnotit např. svůj dosavadní vztah k alkoholu.

Určité změny v cítění a chování jsou po prožití traumatu normální – člověk se nějakou dobu obává např. jezdit autem nebo plavat ve vodě, špatně usíná, je podrážděný a podobně. Tyto příznaky by ale neměly trvat příliš dlouho a neměly by dotyčného nadmíru obtěžovat. Mnozí lidé je však považují za normální reakci i tehdy, jsou-li projevy nepřiměřené, a sami nijak situaci neřeší. Což je škoda, protože farmakoterapie (léky) spolu s psychologickou intervencí (terapie nebo poradenství) dnes dovedou velké části trpících významně pomoci. Mnohé osoby s PTSD se nacházejí mezi těmi, kdo po traumatu zatvrzele odmítají psychologickou pomoc a vyšetření – také podle toho se dá orientačně usoudit, u koho je riziko rozvinutí posttraumatu vyšší. Tato informace je přínosem pro jejich blízké, kteří je mohou opatrně podpořit ve vyhledání odborné pomoci.

 

Zdroj:

https://www.psychoweb.cz/psychologie/posttraumaticka-stresova-porucha-ptsd-posttraumaticky-stres/