LIDOVÉ ZVYKY V BŘEZNU - POPELEČNÍ STŘEDA

publikováno: 05.03.2025

Velikonoce letos vychází až na pozdní duben. Proto i Popeleční středa, velmi často slavená v únoru, přichází až dnes, 5. března. Co všechno o ní NE/víte?

Bujaré masopustní období radovánek končí půlnocí odbíjející Popeleční středu, poté vždy bylo církví vyžadováno postění a pokání. Ráno se lidé vydali do kostela a domů si odnášeli na čele „popelec“, čili křížek z popela. Tento popel se získává spálením ratolestí, zpravidla kočiček, které byly vysvěcené v předchozím roce na Květnou neděli. Tradice pálení ratolestí je však pravděpodobně mnohem starší než tento církevní rituál. Pohanští Slované totiž také uctívali mladé ratolesti a rituálně zacházeli s jejich popelem. Církvi se tento rituál nepodařilo vymýtit, a tak ho převzala za svůj vlastní.

Postní čas měl své přísné zvyklosti. Nesmělo se například mastit potravinami živočišného původu. Místo sádla či másla používali lidé různé oleje, které si v zábojnách vylisovali. Konopný nebyl příliš oblíbený, protože nečištěný časem žluknul, zapáchal a pokrmy z něj připravené příliš nelákaly, což se ale během půstu spíše hodilo. Lněného a makového oleje bylo málo. Používal se tedy hojně olej bukvicový nebo jádrový, vytlačený z pecek po vaření povidel.

Marie Úlehová – Tilschová roku 1944 v knize Česká strava lidová zaznamenala, jak vypadal postní jídelníček na Ostrožsku: „V pátek nebo ve dnech postních obědvalo se: zasmažená polévka fazulová (nebo kašová, kmínová s vajíčkem, lokšová, drobková, mléčná, zelná), polévka se smetanou; po polévce pečená prosná kaše (nebo báleše, vdolky, buchty), pěry obyčejné (táčky) nebo kyslé (knedlíky) – nadité povidlím, metyja (vařená kaše smíchaná s moukou, maštěná máslem a posypaná mákem), slížky, lokše s mákem nebo sýrem, krupica apod… Postní večeří bývaly také vařené „trnky“ sušené nebo „křížánky“.)

Dále bylo v postním čase velmi oblíbené kysané zelí, jakožto obrovský zdroj vitamínu C. Proto například na Hané mívali v postních dnech běžně k snídani krajíc chleba s pořádnou hromadou kysaného zelí.

Půst býval a je pro lidský organismus velmi prospěšný. Například laboratorní zvířata s omezenějším příjmem potravy měla o 30 % delší život, než skupina s neomezeným příjmem. Dále je méně postihovala rakovina, civilizační choroby a demence. Došlo totiž k redukci hladiny IGF-1 hormonu, který je spojován se stárnutím a zhoubným bujením. Po dvou až čtyřech dnech půstu se zvířatům začínaly regenerovat bílé krvinky – poškozené byly recyklovány a vznikaly nové z kmenových buněk.

Tyto poznatky jsou aplikovatelné i na člověka ale postění by mělo mít svá pravidla. V období úplného půstu je člověk oslabený a neměl by provádět tělesně náročné aktivity. I pro zdravého člověka proto lékaři nedoporučují držet úplný půst déle než tři dny v kuse.

Čtyřicetidenní půst po masopustu je rozdělen na šest postních nedělí:

První postní neděle se nazývá Pučální. Jméno má podle jednoho z nejstarších postních jídel –  pučálky, čili naklíčeného a opraženého hrachu. Ve středověku bylo oblíbené hrách ještě popepřit a osladit medem. Marie Úlehlová – Tilschová k pučálce doplňuje: „Kdo přijde pučálce na chuť a občas si ji dopřeje, může se spolehnout na to, že udělal kus dobrého pro své zdraví. Naklíčený hrách má náhle mnohem vyšší obsah vitamínu B, obsahuje také důležité vitamíny A a C. při prudkém opražení se cenné vitamíny příliš neztrácejí.“ Pučálka bývala v dřívějších dobách velice oblíbená a prodávaly ji dokonce ve městech „báby pučálnice” a hrách pražily v přenosných kotlích.

Druhá postní neděle – Černá, Sazometná nebo Pražná. Černá podle nošení černého oděvu, sazometná podle úklidu a všeobecného smýčení a pražná podle tradičního postního jídla Pražno, což je obdoba pučálky, ale místo hrachu je ječmen.

Třetí postní neděle – Kýchavná. Název se ustálil pravděpodobně jako památka středověkých morů. Kdo v období morů kýchl, ten většinou brzy umřel. Proto se dodnes při kýchnutí říká „Pozdrav tě Pánbůh“. Když mory skončily, byla kýchání přisuzována naopak hlavu čistící funkce a věřilo se tedy, že kýchat je zdravé. Využívaly se k tomu všelijaké kýchnutí podporující prostředky, jako je šňupací tabák.

Čtvrtá postní neděle – Liščí nebo Družebná. Pekly se drobné postní preclíky a navlékaly na tolik proutků, kolik bylo v rodině dětí. Brzy ráno je maminky rozvěsily na větve stromů a vzbudily pak děti s tím, že kolem běžela liška, nesla na ocase preclíky a poztrácela je. O Družebné neděli bývalo trochu volněji. Lidé se mohli trochu poveselit a sdružovali se na odpoledních dýcháncích doma i jinde. V tuto neděli také chodíval družba s ženichem navštívit stavení, do nichž chtěli přijít na pomlázku a na námluvy. Při těchto příležitostech se pekly koláče podobné posvícenským, zvané „družbance“ hojně sypané nebo plněné nádivkami (nebo obojí) – makovými, jablečnými, tvarohovými, povidlovými a vším, co je lahodné.

 

Zdroj:

https://casopisroots.cz/lidove-zvyky-a-obyceje-na-mesic-brezen/