PĚT ZARUČENÝCH TIPŮ NA VÍKEND - NÍZKÝ JESENÍK

« seznam článků
Rubriky: Životní styl

publikováno: 03.09.2019

Drsné náhorní pláně Nízkého Jeseníku skýtají na rozlehlém území nepřeberné množství úžasných míst, která nemají nikde jinde u nás obdobu. Jejich objevování není záležitostí jedné dovolené nebo prodlouženého víkendu, je to zábava na mnoho let. K nejzajímavějším a nejhezčím z nich vás zveme pěšky, na kole nebo třeba i autem.

Pasecký vodopád

Častým cílem turistických výprav v oblasti Nízkého Jeseníku jsou Rešovské vodopády. Průchod krátkou skalní soutěskou se dvěma vodopádovými stupni patří k mimořádným zážitkům. Málokdo však ví, že v Nízkém Jeseníku jsou i jiné vodopády. Za návštěvu určitě stojí Pasecký vodopád, známý též pod jménem vodopád Tepličky. Mohutný bývá jen za větší vody nebo na jaře, působivou podívanou však skýtá po celý rok. Pasecký vodopád se nachází kousek pod osadou Pasecký Žleb na říčce Teplička tekoucí do obce Paseka. Lokalitu v těsné blízkosti silnice poznáte podle dřevěného altánku a informační tabule. 

V hluboké rokli pod altánem potok překonává na zhruba desetimetrovém úseku rozpukaných břidlic několikastupňovou kaskádu o celkové výšce pět metrů. Vrstvy břidlic se na skalním stupni uklánějí proti spádu kaskády a vytváří tak vůči ní přirozené přehrádky a bariéry. Zároveň vytlačují vodní proud směrem doleva pod skalní stěnu s převisem.

Některé informační zdroje týkající se původu hezké kaskády spekulují o jejím umělém původu, který by mohl souviset s „přeložkou“ potoka kvůli stavbě silnice či mlýna v osadě Pasecký Žleb.

Památkou na to by mohly být zbytky kamenných opěrných zdí zpevňujících strmé svahy nad roklí s vodopádem. Žádné hodnověrné důkazy pro toto tvrzení však nejsou, historická paměť mnoha míst v Nízkém Jeseníku vzala po odsunu Němců za své.

Křížová cesta v Rudě

Krajinu Nízkého Jeseníku ve své typické podobě pochopíte v malé vesnici Ruda mezi Uničovem a Rýmařovem. Leží na okraji náhorní plošiny, která se prudce zdvihá nad rovinami Hané. Tady začíná najednou úplně jiný svět daný zcela odlišnými klimatickými podmínkami i nepřehlédnutelnou stopou dlouhodobé německé přítomnosti a kultivace krajiny.

K typickým drobným památkám Nízkého Jeseníku patří menší poutní místa a křížové cesty. A nejhezčí z nich začíná právě v Rudě u barokního kostela Panny Marie Sněžné, který dal postavit v letech 1756-58 uničovský královský rychtář Jiří Gröschelsberger.

Údajně z vděčnosti za záchranu svého života při nebezpečném pádu do rokle někde v blízkém okolí. Tentýž donátor nechal zbudovat i křížovou cestu výjimečné výtvarné úrovně a ojedinělého kompozičního provedení. Autor díla není známý.

Křížová cesta o 14 zastaveních vede od kostela vesnickou zástavbou a po pastvině na Křížový vrch (589 m). Přímo na vrcholu se k nebi tyčí poslední zastavení křížové cesty, pískovcové barokní sousoší Ukřižování v životní velikosti. Je možné sem dojít pouze pěšky, vjezdu aut překážejí zábrany. Genius loci místa umocňuje skvělý a ničím nerušený rozhled na celou Hanou, pásma Jeseníků i Orlických hor a okolní vrchoviny. Při dobré dohlednosti lze zahlédnout i Hostýnské vrchy a Bílé Karpaty.

Křížový vrch byl loni v létě prohlášen za národní kulturní památku.

Bruntálské vulkanické pole

Nejcennějším přírodním klenotem Nízkého Jeseníku jsou bezesporu sopky, jejichž věk v rozmezí 1,2 až 3,4 milionu let patří u nás k nejmladším. Tudíž jsou také nejzachovalejší. Vulkanismus tří nejvýznamnějších lokalit, mezi něž patří Velký Roudný, Venušina sopka a Uhlířský vrch, měl převážně strombolský ráz a vytvářely se při něm typické struskové kužely doplňované výlevy lávových proudů. Dříve hojně používaný pojem stratovulkán vědci v souvislosti se sopkami Nízkého Jeseníku na základě nových poznatků opustili.

Nejhezčí průřez vyvrženým sopečným materiálem lze sledovat ve starém lomu pod Uhlířským vrchem u Bruntálu. Převládají v něm strusky, hojné jsou též sopečné bomby a balvany. Jejich aerodynamický tvar připomíná kapky, bochníky, vřetena, mandle nebo hrušky. Na mnohých exemplářích je vidět rotační vnitřní struktura, která vznikla sbalením a rotací žhavotekutých lávových útržků při průletu atmosférou.

V chráněném lomu pod sousední Venušinou sopkou je pro změnu k vidění vnitřní stavba lávového proudu. Dobře vyvinutá sloupcová odlučnost čediče zde vytváří nejdokonalejší ukázku kamenných varhan v moravskoslezské oblasti. Jednotlivé šestiúhelníkovité sloupy jsou 5–12 m vysoké a 20–50 cm široké.

Nejmohutnější a nejvyšší sopka Velký Roudný (780 m) ční nad náhorní rovinu nízkojesenických plání a díky dřevěné rozhledně poskytuje široký rozhled.

Osvěžující kyselky

Dozvukem vyhaslých sopek bývají vývěry minerálních vod a nejinak je tomu i v Nízkém Jeseníku. Komerčně nejúspěšnější Ondrášovku od Moravského Berouna netřeba představovat, k tipu na výlet se však mnohem více hodí kyselka Těšíkovská, pramenící v Bělkovickém údolí u Šternberka. Vedou k ní turistické značky pro pěší i cyklostezky.

Překrásné místo je dnes sice trochu narušeno kolapsem smrkových monokultur v okolí, pramen je však stále příjemně osvěžující a krásně barevný. Minerálka totiž obsahuje hodně železnatých iontů, které se u výtoku srážejí a vytváří neobvyklé rezavé náteky.

Těšíkovská kyselka je známá již od 17. století, kdy ji lékaři doporučovali vzhledem k obsahu železa chudokrevným dětem. Původně vyvěrala třemi přirozenými prameny a jejich okolí se ve druhé polovině 19. století stalo oblíbeným výletním místem.

Podnikatelsky začal kyselku využívat za první republiky Dr. Albín Nasswettr. Nejdříve zbudoval obytný a ubytovací dům (1930) s hostincem Zum Finkenwirt (U Pěnkavy), roku 1935 nechal vyhloubit vrt, nad nímž postavil pavilon s plnírnou. Po roce 1945 však podnikání skončilo a nastalo období zkázy a zmaru.

Pavilon s plnírnou zanikl a zmizely také dva přírodní prameny. Zdevastované budovy hostince a ubytovacího domu byly později částečně přeměněny na rekreační středisko. Po roce 1989 získali zabavený majetek s pramenem v restitucích potomci podnikatele Nasswettra a po více než deseti letech přešel na základě kupní smlouvy na město Šternberk, které pramen zrekonstruovalo a upravilo.

Velmi podobné chuťové vlastnosti jako Těšíkovská kyselka má Zátorská kyselka. Vyvěrá sice na opačné straně Nízkého Jeseníku na Krnovsku, avšak patří do jedné navzájem propojené rodiny minerálních vod shodného původu a podobného složení.

Nadčasové staré rozhledny

A když už jsme zmínili Krnovsko, vydejme se na závěr na krátký výlet ke dvěma rozhlednám, které v dnešní záplavě vyhlídkových staveb mnohdy pochybné architektonické kvality představují vysoko čnící majáky nadčasové, nepřekonatelné úrovně.

Rozhledna na poutním vrchu Cvilín pochází z roku 1903. Je postavená z cihel, má tvar válce a v době vzniku se jí říkalo na počest bohatého mecenáše Liechtensteinova rozhledna. Vyhlídková plošina ve výšce 25 m nabízí skvělý výhled zejména na město Krnov, které leží jako na dlani o zhruba 100 výškových metrů níže. Působivý pohled z ptačí perspektivy je také na kousek opodál stojící monumentální chrám sv. Kříže a Sedmibolestné Panny Marie, který patří k předním barokním poutním stavbám u nás.

Lesem, kolem rybníčků, zříceniny hradu Šelenburk a přes pole je to z Cvilína pouhých 5 km k rozhledně Strážiště, která patří k nejkrásnějším u nás. Je zároveň památníkem rakouského politika Hanse Kudlicha, jenž proslul mezi německým venkovským lidem jako „osvoboditel sedláků“. Při příležitosti 90. narozenin ji nechala postavit roku 1913 jeho rodná obec Úvalno pod Strážištěm.

Možnosti zpětné vlakové dopravy a příjemného posezení ve výletních restauracích poblíž obou rozhleden řadí tento krátký výlet po severních výběžcích Nízkého Jeseníku do kategorie nezapomenutelných.

 

Zdroj: https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/nizky-jesenik-krizova-cesta-v-rude-pasecky-vodopad-resovske-vodopady-cvilin-kyselka.A180926_153911_po-cesku_hig/5#space-a

 

Sdílet tento článek:
Sdílet tento článek na Facebooku Sdílet tento článek na Twitter Sdílet tento článek na Google+