PŘÍRODA - BOUŘKY A JEJICH PŘÍČINY

publikováno: 26.07.2024

Nacházíme se právě uprostřed období, kdy pozorujeme časté bouřkové aktivity. Co to vlastně je, ta bouřka? Jak vzniká? Proč? A víte, jaké bylo naměřeno největší množství srážek přívalového charakteru? To a další zajímavosti o bouřkách a extrémních meteorologických jevech se dozvíte v článku. A ano, i o tornádu z 21.6.2021 se dozvíte něco víc.

Bouřková činnost vzniká při stavech silné vertikální lability atmosféry, ke které dochází při rychlém poklesu teploty vzduchu s výškou, je-li zároveň ve vzduchu obsažená dostatečná vlhkost. Bouřky tak vznikají hlavně koncem jara a v létě během dne, kdy je zemský povrch ohříván intenzivním slunečním zářením. Od prohřáté země se otepluje přízemní vrstva atmosféry, od které se uvolňují „bubliny” teplého vzduchu stoupající vzhůru. Ochlazováním vystupujícího vzduchu ve výškách kondenzuje vodní pára, vzniká směs vodních kapiček a ledových krystalků postupně vytvářející vertikálně vyvinutou oblačnost. Teplo uvolněné při kondenzaci dále zvyšuje labilitu atmosféry, neboť ohřívá stoupající vzduch. Je-li výstupný proud dostatečně silný, oblačnost se může vyvinout do bouřkového stádia (Cumulonimbus). Její vertikální vývoj se zastaví při dosažení horní hranice troposféry (v letním období až 14 km nad zemským povrchem). V této fázi vývoje se oblak rozšiřuje do tvaru s plochým vrcholem, který připomíná kovadlinu. V těchto výškách se vyskytuje teplota vzduchu výrazně pod bodem mrazu, a proto je horní část oblaku tvořena krystalky ledu.

Vzduch se na vrcholu této oblačnosti ochlazuje, vlivem zemské přitažlivosti a za přispění srážek začíná klesat a vytváří oblast sestupných pohybů v týlové části oblaku. V této fázi vertikálně vyvinutá oblačnost vstupuje do nejničivějšího stádia. Vzestupné pohyby teplé vzduchové hmoty a sestupné pohyby studené vzduchové hmoty způsobují a zesilují tvorbu opačně orientovaných elektrických nábojů, které vedou ke vzniku blesků. Pod oblastí sestupných pohybů se vyskytují intenzivní (často přívalové) srážky, někdy i krupobití. K doprovodným projevům silných bouřek patří i silný nárazový vítr, zejména na čele sestupného studeného proudu na přední straně této oblačnosti. V okamžiku, kdy se sestupné proudy stávají četnějšími a silnějšími, bouřka vstupuje do závěrečného stádia rozpadu. Sestupující studený vzduch se rozlévá při zemském povrchu, zastaví přísun teplého vlhkého vzduchu do bouřkové oblačnosti, a tak je způsobeno její slábnutí a postupné ukončení. Vývojový cyklus bouřky může trvat asi od cca 15 minut do několika hodin.

Příznivé podmínky pro vývoj bouřek jsou zejména v horkých a vlhkých oblastech světa, kde může docházet k bouřkám po celý rok. V zemích mírného pásma, tedy i v ČR, jsou příznivé podmínky pro vznik bouřek zpravidla v létě.

Bouřky mohou být dvojího druhu. Tzv. bouřky z tepla vznikají uvnitř jedné labilní vzduchové hmoty. Vznikají během odpoledne nebo večer, když zahřátí zemského povrchu dosahuje svého vrcholu. Druhý typ představují bouřky vyvolané přísunem relativně chladného vzduchu nad přehřátý zemský povrch. Takto vznikají bouřky frontální, které se vyskytují především na rozhraní vzduchových hmot různých fyzikálních vlastností (např. na rozhraní mezi teplou a studenou vzduchovou hmotou). Mohou se vyskytnout v kteroukoli denní dobu, přičemž zároveň přehřátý zemský povrch má na jejich rozvoj zesilující účinky . Proto se ničivé projevy bouřek častěji vyskytují ve druhé polovině dne (odpoledne, večer, první polovina noci).

V České republice se nejvíce bouřkových dní (až 30 dní za rok) vyskytuje v severních horských oblastech. Nejméně (10 až 20 bouřkových dní) se vyskytuje v západních a středních Čechách a na jižní Moravě. Intenzita bouřek se pohybuje ve velmi širokém rozmezí, počínaje jen několika výboji (často v zimě) a krátce trvajícími srážkami, až po bouřkovou činnost značné intenzity s ničivými doprovodnými jevy. Mezi ně se počítají především blesky, intenzivní srážky (často přívalového charakteru), krupobití a silný nárazový vítr.

Při příchodu bouřky, v době kdy intenzívní srážky snižují výšku spodní základny oblaků, dochází obvykle k náhlému zvýšení rychlosti větru, který je značně nárazový, zviřující prach a často mění směr (húlava). Rychlost větru dosahuje v nárazech 15 až 30 m/s (cca 50 až 100 km/h), ojediněle i více. Zároveň nastupují přívalové srážky doprovázené výrazným zesílením výbojů blesků. Obvyklá intenzita srážek v bouřkách na území ČR je 10 až 40 mm/h, výjimečně však mohou srážkové úhrny dosáhnout více než 100 mm/h.

Naměřené extrémy v České republice

Největší množství srážek přívalového charakteru za cca 1,5 hodiny bylo naměřeno dne 25. května 1872 v Mladoticích (Plzeň-sever) 237 mm a 1. července 1987 v oblasti Jílovského potoka na Děčínsku 195 mm. V nedávné době pak 15. července 2002 v Olešnici (okres Blansko) 171 mm/cca 2 hod.

Intenzivní bouřková činnost, kdy docházelo k vývoji a postupu bouřkových buněk v linii opakovaně přes přibližně stejnou oblast směřující od jihozápadu nad Orlické hory, nastala v noci z 22. na 23. července 1998. Přívalové srážky způsobily v Orlických horách přívalovou povodeň se značnými následky, nejvíce srážek bylo naměřeno na stanici Deštné v Orlických horách 204 mm/7 hodin.

Dlouhé období s velmi příhodnými podmínkami pro rozvoj bouřkové činnosti se vyskytlo od 24. června do 7. července 2009. Místy se vyskytovaly prudké lijáky, které ojediněle působily přívalové povodně. Nejhorší situace vznikla na Novojičínsku 24. června, kdy došlo k vývoji a postupu bouřkových buněk opakovaně přes přibližně stejnou oblast. Nejvíce srážek 114,5 mm za 3 hodiny bylo naměřeno 24. června na stanici Bělotín (okres Přerov). Po přívalových deštích 4. července řekami Kamenice a Ploučnice protékala 100-letá voda. Příčinou intenzivní bouřkové činnosti byla po celé období trvající tzv. východní cyklonální situace (Ec), kdy se kolem středu tlakové níže nad Středozemním mořem a Balkánským poloostrovem dostával do střední Evropy teplý, vlhký a labilní vzduch původem ze Středomoří a z oblasti Černého moře.

V srpnu 2010 se na řadě míst ČR vyskytly silné bouřky s extrémními přívalovými srážkami. Nejvydatnější srážková epizoda nastala od 6. do 7. srpna 2010 a silně zasáhla sever Čech, kde způsobila povodně. Nejvyšší klouzavý 24 hodinový úhrn srážek 220 mm byl zaznamenán na stanici v Hejnicích. Ve večerních hodinách 15. srpna 2010 byla bouřka postupující od jihu do Prahy doprovázena kroupami o velikosti 3 až 5 cm. Po přechodu Prahy bouřka slábla. Velké kroupy s větrem poničily tisíce aut, střech, fasád a oken domů a minimálně 6 lidí zranily.

Další mimořádné bouřkové období nastalo od 1. do 8. července 2012, kdy se nad střední Evropou udržovalo výrazné frontální rozhraní mezi chladným vzduchem nad západní a velmi teplým nad východní a částečně střední Evropou. Ve vlhkém instabilním vzduchu se denně vytvářely intenzivní bouřky ojediněle doprovázené přívalovými srážkami vedoucí k lokálním povodním, silnými nárazy větru, ojediněle i kroupami.

Historicky nejsilnější evidované tornádo na českém území se vyskytlo 24. června 2021 na Břeclavsku a Hodonínsku. Tornádo dosáhlo intenzity F4 a bylo spolu s dalšími nebezpečnými jevy součástí velmi silných bouřek na zvlněné studené frontě, z nichž některé byly supercely. Vyžádalo si šest lidských životů, stovky zraněných a kromě silně poničených budov (přibližně 200 z 1200 zasažených bylo určeno k demolici) byly poškozeny hospodářské objekty, velká část železniční tratě v úseku Břeclav-Hodonín, síť vysokého napětí a velké škody byly v dráze tornáda i na lesních porostech a zemědělských plochách. Celkovou délku trasy 27 km tornádo urazilo za 39 minut. Šířka dráhy se zaznamenanými škodami se pohybovala od 250 m do 2,1 km.

 

Zdroj:

https://www.chmi.cz/files/portal/docs/meteo/om/sivs/bourky.html