PROCHÁZKY KOLEM ŘEKY JIZERY

« seznam článků
Rubriky: Životní styl

publikováno: 25.02.2021

Přibližně za půlí cesty mezi Turnovem a Železným Brodem protéká Jizera obcí Malá Skála. Odtud vede na obě strany červená značka – jihovýchodním směrem k rozcestí Pánovo pole do skalních měst Chléviště a Kalich, severozápadním na Vranovský hřeben, který patří mezi nejatraktivnější výlety Zlaté stezky Českého ráje. Lemují ho vysoko nad Jizerou skalní hrad Vranov-Pantheon a na druhé straně zřícenina hradu Frýdštejn. Malou Skálu protíná i modrá značka, vydáte-li se směrem východním, vzhlížíte k atraktivnímu skalnímu hřebenu Suché skály, říkávalo se jim Kantorovy varhany (a právem), západním směrem se stoupá ke skalnímu městečku Drábovna.

 

Výlet na Vranovský hřeben lze zahájit (nebo zakončit) ve známém Boučkově statku. Starobylá roubená patrová budova z roku 1813 se sedlovou střechou, dole je hostinec, v patře Maloskalská galerie Josefa Jíry. Nazvali ho kdysi maloskalským Chagallem, rodák z Turnova byl malířem hluboce ukotveným v rodném kraji, přestože hodně cestoval, navštívil mj. Gruzii, Arménii, Kubu, Egypt, Řecko. Výtvarný kritik a historik umění Jindřich Chalupecký o něm v publikaci Nové umění v Čechách napsal, že vytvořil vlastní verzi expresionismu. Josef Jíra (1929–2005) žil a maloval právě v Malé Skále (a v Praze), organizoval Výtvarná léta Maloskalska a výstavy pořádal i v Boučkově statku. Mimochodem, v hostinci vaří vlastní pivo, má takový „americký“ název – B12, ovšem je to světlý ležák, B znamená Boučkův a dvanáctka je číslo popisné statku.

Od Boučkova statku se jde podél Jizery proti jejímu proudu, po pár krocích cesta navazuje na červenou značku a Zlatou stezku Českého ráje. Přes most a poté už se stoupá o nějakých sto výškových metrů ke skalnímu hradu Vranov-Pantheon. Doporučuji opatrnost, zvláště v případě dětí, skalní hrad je skalní hrad a jeho nejvzdálenější a nejvýše položené místo vyhlídka U kříže, z níž je okouzlující výhled hluboko dolů na Jizeru, je taková krátká via ferrata. U začátku výstupu je sice cedule „fyzicky náročné“, ovšem tato informace není přesná, výstup není fyzicky náročný, je kratičký, rozhodně se nikdo nezadýchá, pouze je velmi prudký až kolmý a po ve skále vytesaném schodišti, držíte se zábradlí, spíše je tedy podstatná opatrnost.

Prohlídky jsou individuální, vstupné 50 Kč. Přímo nahoře u vstupu je možné zakoupit malé občerstvení, nápoje, dokonce pivo. Informace o hradu nechybějí, v pokladně dostávají návštěvníci vytištěné základní údaje s popisem jednotlivých míst. Budovy hradu se nedochovaly, byly totiž především dřevěné, dokazují to různé drážky a zářezy ve skalních stěnách. Stěží si tak představit původní pozdně středověký hrad z první poloviny 15. století, který založil Heník z Valdštejna, zvláště, když byl přetvořen romantickou zástavbou z počátku 19. století, ta byla dílem Františka Zachariáše Römische. Z doby panování Valdštejnů neexistuje žádné dobové zobrazení hradu. Skály tvořily přirozenou pevnost, tam, kde je dnes vyhlídka U kříže, bývala dřevěná strážní věž, z níž bylo možné přehlédnout a kontrolovat údolí Jizery. Strážní funkce hradu z dob husitských válek ovšem ztrácela význam, v roce 1538 se hrad Vranov stal majetkem Vartenberků (koupili i nedaleký Frýdštejn) a ti o vysoko ve skále vybudovanou pevnost časem přestali mít zájem, vždyť o hrad se nikdy žádné boje nevedly. Už v 16. století hrad postupně pustl. Poté se ještě vystřídalo několik majitelů až ho v roce 1802 koupil bohatý majitel textilní továrny František Zachariáš Römisch.

Přes dvacet let budoval Römisch z hradu svůj pantheon, v němž oslavoval velikány minulosti i své doby, zrcadlil se v něm Römischův duchovní svět. Nejen v areálu hradu, ale i v jeho okolí byli připomínáni význační panovníci, vojevůdci, spisovatelé i bájná jména české historie. Ovšem ostatní členové rodiny Františka Zachariáše Römische podobný romantický zápal neměli a po jeho smrti vranovský pantheon opět podléhal nezájmu a zkáze. Již v roce 1828 byl vydán v němčině průvodce Franze Ferdinanda Effenbergera Skalní Pantheon a přírodní park na panství Malá Skála v Čechách (nakladatelství Argo vydalo v roce 2015 český překlad). Je cenný především v tom, že zachycuje Römischův pantheon krátce po jeho vybudování. „Chrám slávy nejznamenitějších zásluh, Skalní Pantheon, se vypíná nad ruinami pradávných dob jako fénix nad popelem“, píše Effenberger. Františka Zachariáše Römische vyzdvihuje František Alexander Heber, autor sedmisvazkového díla České hrady, zámky a tvrze (vyšlo 1844–1849): „S velkým nákladem a vkusem dal zřídit nádherný pantheon ve skalních rozsedlinách na místě vranovského hradu a vybudováním obdivuhodných pamětihodností si tak sám postavil pomník a vlastenci budou ctít jeho nehynoucí památku po dlouhá staletí.“

František Zachariáš Römisch zbohatl ve válečných časech, jeho fabrika totiž zásobovala rakouskou armádu v napoleonských válkách, zároveň poskytoval útočiště a podporu těm, kteří v důsledku vojenských vpádů utíkali ze svých domovů, dal postavit školu s knihovnou. Později se dočkal i šlechtického titulu, o čemž čteme na jedné z informačních cedulí na hradu: „Cesta k nobilitaci nebyla jednoduchá a udělení šlechtického titulu bylo během na dlouhou trať. Vláda ve Vídni šlechtictví v první polovině 19. století jen tak neudělovala. Uchazeč o šlechtický titul v 18. a 19. století měl disponovat čtyřmi základními vlastnostmi – měl sloužit panovníkovi a vlasti ve vojenské i civilní oblasti, podporovat chudé a nemocné, dobře pečovat o své vlastní poddané a celkově vést způsob života hodný šlechtice.“ A že to nějaké roky trvalo, o tom svědčí, že žádost, kterou František Zachariáš Römisch podal v roce 1818, byla panovníkem podepsána až v roce 1823. Samozřejmě udělení šlechtického titulu znamenalo i zaplacení značné finanční částky, zadarmo to nebylo.

Vstup do hradu vskutku připomíná pevnost, mezi dvěma skalami vsazený portál, za nímž se otevírá výhled k vodám Jizery. Jak píše Effenberger: „Na jihu se v hloubce před uchváceným zrakem jako skvostný obraz rozprostírá jizerské údolí s řekou a chalupami kolem ní, uprostřed luk a zahrad, lesnatých kopců a skal.“ Kousek za vchodem je tzv. Sinedova jeskyně, jejíž jméno naplňuje tehdejší romantické nadšení. Básník a jezuita Johann Nepomuk Cosmas Michael Denis tvořil pod pseudonymem Sined der Barde. Jeho dílo je spojeno s bardskou lyrikou bájného a zřejmě neexistujícího keltského básníka a zpěváka ze 3. století Ossiana, jehož epické básně byly tehdy přeloženy do němčiny (v současnosti jsou považovány za falzifikáty).

Dále je nejreprezenta­tivnější místnost hradu Síň tří mocnářů, která je srdcem hradního paláce. František Zachariáš Römisch ji zasvětil vítězům tzv. Bitvy národů, tedy bitvy u Lipska, v níž Rakousko (s významným počtem českých vojáků), Rusko a Prusko rozdrtilo Napoleonovu armádu. Ve stěnách byly busty panovníků vítězných armád a vyrytá jména vojevůdců včetně hlavního velitele koaličních vojsk Karla I. Filipa ze Schwarzenbergu. Dnešní stav Síně tří mocnářů má samozřejmě daleko ke slavnostnímu rázu v časech výstavby pantheonu podobně jako památníky Karla IV. a Jiřího z Poděbrad.

Nejatraktivnějším místem celého skalního hradu je nepochybně vyhlídka U kříže. K ní se váže pověst vyprávějící příběh Liboslavy, které její otec vnutil nechtěného ženicha a ona se vrhla ze skály dolů do propasti. Na vyhlídce se ocitnete úplně nahoře na skále, výstupu se nebojte, odměnou je úchvatný výhled.

Od Pantheonu vede po hřebeni hezká stezka směrem ke zřícenině hradu Frýdštejn. Cestou stojí nejeden památník, např. na vítěznou bitvu u Zenty, v níž Evžen Savojský pobil a v Tise utopil desítky tisíc vojáků dobyvačné Osmanské říše, a nejedna krásná skalní věž, např. Posel, ideální na krátký odpočinek. Na Frýdštejn jsou to necelé dva kilometry, stezka neustále mírně stoupá až najednou se vyjde z lesa a objeví se věž hradu.

Frýdštejn stojí na pískovcové skále, jeho zřícenina vypadá na první pohled jako loupežnické či čarodějnické sídlo, kterému lépe se zdaleka vyhnout. No, čarodějnice tam umístili autoři pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Prohlídka je individuální, vstupné 50 Kč. Datum založení hradu je neznámé, pravděpodobně byl postaven ve druhé polovině 14. století. Dominantou hradu je 15 metrů vysoká věž, z níž je daleký výhled, Trosky a Suché skály jsou jako na dlani (vzdálené). Ke vchodu do věže vedou schody, býval asi šest metrů nad úrovní nádvoří. Na začátku 15. století vládl na frýdštejnském panství katolík Bohuš z Kováně, je známo, že v roce 1432 oblehlo jeho hrad husitské vojsko vedené Otou z Lozy a Janem Čapkem se Sán. Boj skončil dohodou a Bohuš z Kováně přestal s nepřátelstvím vůči Husitům. Po jeho smrti spravoval hrad Jan Zajíc z Hazmburka, majitelé se střídali včetně Jana z Vartenberka, Jan z Oprštorfu panství rozprodával a hrad postupně zanikal a na konci 16. století již byl neobyvatelným.

 

Zdroj:

http://www.cestomila.cz/clanek/1688-po-skalach-nad-jizerou-vranov-pantheon-a-dale-na-frydstejn/204-cesko

Sdílet tento článek:
Sdílet tento článek na Facebooku Sdílet tento článek na Twitter Sdílet tento článek na Google+