VZHŮRU NA MAURICIUS!

« seznam článků
Rubriky: Životní styl

publikováno: 15.03.2019

Reklamní slogany cestovních kanceláří nazývají Mauricius „rajským ostrovem“. Mají tím na mysli nejen čistý a jemný písek širokých pláží, luxusní hotely umístěné přímo u břehu moře uprostřed palmových hájů, teplé počasí po celý rok, ale i průzračně čistou vodu Indického oceánu, v níž i dnes najdeme závratné množství ryb.

O Mauriciu věděli už ve středověku arabští mořeplavci. Za dávných časů tento ostrov někdy sloužil i jako vítaná skrýš pirátů, kteří v okolních vodách přepadali po okraj naložené obchodní koráby.

V září roku 1598 museli za bouře u zdejších břehů nouzově zakotvit lodě holandského admirála Wybrandta van Warwycka, který se plavil do Indie. Hned následujícího rána, když smršť utichla a nad ostrovem zářilo slunce a jasně modré nebe, pojmenoval admirál tento ostrov podle tehdejšího nizozemského prince, jenž se jmenoval Mauricius van Nassau. A pod křestním jménem tohoto vladaře byl ostrov označen na všech tehdejších (i dnešních) mapách.

Port Louis

Dnes na Mauriciu trvale žije něco málo přes milion obyvatel. Zdejším obchodním i správním centrem je Port Louis - pulsující moderní město a významný přístav, v jehož centru se hned vedle mrakodrapů, kde sídlí banky a pojišťovací společnosti, nachází stylizovaná zeleno červená brána, skrze kterou vejdete do… jiného světa. Přesněji - do čínské čtvrti, v níž narazíte na nepředstavitelné množství exotických krámků. Je to učiněný ráj pro vetešníky, labužníky a milovníky roztodivných druhů koření. Čerstvé ryby jsou tu vedle suvenýrů, levné oděvy hned vedle pečených placek, svérázných amuletů a kořenů žen-šenu naložených v alkoholu.

Stačí však odejít z čínské čtvrti, přejít jednu jedinou rušnou křižovatku a vstoupíte do klimatizovaných hal moderního obchodního centra Caudan Waterfront, kde můžete zakoupit luxusní parfémy, výjimečné šperky, honosné dámské šaty těch nejlepších značek.

Bájný pták Dodo

Pokud Vás neosloví nic luxusního, určitě si tady na památku kupte alespoň porcelánovou sošku ptáka Dodo. Právě vyhynulý pták Dodo je už po léta jakýmsi neoficiálním „logem“ Mauricia. (U nás je občas nazývaný jako „blboun nejapný“.) Byl velký, vážil kolem 18 kg, měřil téměř metr, nelétal a vyhubili ho námořníci a noví osadníci ostrova na konci 17. století. Pro námořníky plavící se Indickým oceánem, kteří celé měsíce jedli jen mořské ryby, bylo jeho maso totiž vítaným zpestřením jídelníčku.

Dodo bohužel nebyl plachý, před člověkem neutíkal a to se mu vymstilo. Vědci se dodnes přou, co přesně Dodo jedl a jakým způsobem žil. Samotné slovo “dodo” pochází z portugalštiny, kde znamená malý hlupák, blbeček. Jeho figurky a více či méně stylizované obrázky najdete v každé zdejší prodejně se suvenýry.

Nejdražší známka světa

Na tomto ostrově vznikla kupříkladu i velká filatelistická rarita – slavná známka „Modrý Mauricius“. V září roku 1847 ji nechala natisknout manželka tehdejšího guvernéra lady Elizabeth Gomm, aby je mohla nalepit na pozvánky na ples. Nebyla asi moc dobrá organizátorka – dala je totiž zhotovit na poslední chvíli místnímu šperkaři a rytci Josephu O. Barnardovi z Port Louisu, který ale – nejspíš z roztržitosti – napsal na známku slova Post Office místo všeobecně přijaté formulace Post Paid, což znamená poštovné zaplaceno. Byly to vůbec první známky britské koloniální říše vydané mimo území samotné Velké Británie. Vzniklo jich tehdy celkem 500.

V současné době je těchto vzácných známek v modré barvě na světě jen 12 kusů. Dvě z nich má britská královna, dvě se nacházejí v Berlínském poštovním muzeu. Na jedné z posledních aukcí ve Švýcarsku byl Modrý Mauricius vydražen za (v přepočtu) 35 milionů korun.

V Port Louisu je na nábřeží Caudan Waterfront Muzeum Modrého Mauricia, v němž se nachází jak modrá, tak oranžová varianta slavné známky, velké množství dalších poštovních známek vydaných na tomto ostrově a také sbírka středověkých námořních map.

Zavítáte-li na Mauriciu do města Moka, určitě navštivte usedlost Eureka Colonial Home. Součástí tohoto muzea je totiž i obchůdek se známkami. Nese dlouhý název "Joseph Barnard Philatelia Boatique" a vede ho už dlouhá léta charismatický Praksha Purmanssura, nadšenec, filatelista, který vás svojí vášní nakazí po deseti minutách hovoru s ním… A vy odcházíte od něho se sadou velice vzácných známek. A to i v případě, že nejste a nikdy nebudete filatelista. 

Romeo a Julie na mauricijský způsob

Když už probíráme mauricijské legendy – asi nejznámější z nich je příběh nešťastně zamilované dvojice – Paula a Virginie. Prý se doopravdy odehrál. Do podoby novely ho zpracoval francouzský spisovatel a botanik Jacques-Henri Bernardin de Saint-Pierre, a to už v roce 1788.

Příběh je o tom, jak Paul a Virginie spolu od dětství na Mauriciu vyrůstali skoro jako bratr a sestra. Když začali dospívat, jejich přátelství začalo postupně přerůstat v lásku, a to právě ve chvíli, kdy matka Virginie dostala od své příbuzné velké jmění. A to byl kámen úrazu. Virginie musela náhle z příkazu své matky odjet do klášterní školy ve Francii. Původní matčin úmysl byl však spíše oddělit ji od Paula, který byl najednou v sociálně nižší vrstvě a přestal být tou správnou „partií“. Virginia nakonec skutečně odjede, v Paříži si však uvědomí, že jediný muž, kterého dokáže milovat, je jenom Paul. Dívka se honem vrací zpět na Mauricius k Paulovi, ale při příjezdu k ostrovu se rozpoutá bouře, její koráb se rozbije o skaliska a Virginie umírá v rozbouřených vlnách. Paul umírá žalem nad smrtí milované dívky o dva měsíce později.

Obraz objímajících se Paula a Virginie najdete zde všude – na obalech od čokolád, od čajů, na sadě koření i na balíčku s  kávou… 

Sedmibarevné duny

Ano, říká se tomuto prostoru Země sedmi barev a možná jich tady napočítáte i více. Najdete ji v jihozápadní části ostrova, v oblasti kolem osady Chamarel. Pozoruhodný přírodní úkaz patrně vznikl tak, že zde před pěti miliony lety zatuhla láva ze sopky.

Když na tento úsek země, na kterém vůbec nic neroste ani nikdy nerostlo, dopadají sluneční paprsky, uvidíte nádhernou barevně pestrou plochu rozmístěnou v horizontálních vrstvách. Barvy tvoří soudržná hmota skládající se z železitých látek, jílu a dalších sopečných vyvřelin. Mimořádný zážitek.

Zemi sedmi barev je možné pozorovat ze speciální plošiny. Dříve se tímto magickým prostorem mohli turisté i volně procházet, jenže řada z nich si do lahviček sbíralo vzorky a to se nelíbilo místním úřadům.

Nedaleko od tohoto úchvatného místa najdete další pozoruhodnost - 95 metrů vysoký vodopád. Ve zdejším pralese, který je místy zcela nedotčen civilizací, se z ničeho nic objevuje hluboká průrva. Do ní padají proudy vody. Řeka se tu dere z pralesa a pod skalou se tříští v nevelkém azurovém jezírku, kde je možné se i zchladit po dlouhém dni v tropech. Jen tu dejte pozor, přístup k vodopádům je místy docela kluzký.

 

Zdroj:

https://www.stoplusjednicka.cz/ostrov-mauricius-kuriozity-legendy-historie

Sdílet tento článek:
Sdílet tento článek na Facebooku Sdílet tento článek na Twitter Sdílet tento článek na Google+